S Jiřím Šmejkalem o recyklaci mobilů a projektu Remobil
Vysoká spotřeba a následně nesprávné vytváření odpadu mobilních telefonů (stejně jako mnoha dalších elektropřístrojů) představuje v současné době jeden z největších problémů recyklace. Velké procento uživatelů neví, jak s tímto odpadem naložit, a tak na každou českou domácnost připadá minimálně jeden nepoužitelný mobilní telefon. Velmi malé procento uživatelů si však uvědomuje následky, které s sebou toto skladování či nesprávná recyklace z ekologického a dlouhodobě udržitelného hlediska nese, a s kolika škodlivými látkami či recyklovatelnými kovy z neobnovitelných zdrojů každý den manipulují. O alarmující situaci nemůže být pochyb, a i přes snahu nadnárodních organizací vrhajících na tento problém světlo z nejrůznějších směrů (Fairphone, thephone.com) zůstává globální osvěta uživatelů na bodu mrazu.Boj ovšem nekončí a nikdy není pozdě tuto neblahou situaci zvrátit. Tuto bojovnou filozofii zastává i team českého projektu Remobil, zabývající se neziskovým sběrem a následnou recyklací starých mobilních telefonů. Při pohledu na výčet do této doby dobrovolně zapojených českých firem nabýváme hřejivého pocitu zadostiučinění. Se zástupcem teamu Jiřím Šmejkalem jsme si popovídali nejen o osvětě tohoto projektu, ale i o problematice a jejích potenciálních řešeních.Můžete mi ve zkratce popsat proces recyklace mobilních telefonů?
Způsobů je více a záleží na daném zpracovateli a použité technologii. Ta zatím nejpoužívanější, a to hlavně z finančních důvodů, funguje následovně. Při recyklaci se nejprve oddělí kryt telefonu a baterie, která se pak předává další specializované recyklační firmě. Zbytek telefonu jde na „drtičku“, kde dojde k oddělení jednotlivých částí. Vyseparují se kovy (železné/neželezné), plasty a desky plošných spojů. S každou z těchto separovaných částí se pak dále obchoduje a následovně bývá použita v dalším zpracovatelském průmyslu. Celý okruh se tím uzavírá a 90 % materiálů se opětovně využije.
Jaké druhy firem se do projektu nejčastěji zapojují? Jedná se o malé firmy nebo spíše o nadnárodní společnosti?
Dovolím si to rozdělit spíše na malé, střední a velké, kde se logicky více zapojují firmy malé a střední, a to proto, že jich je prostě víc. Konkrétní podíl je 46 % firem do 100 zaměstnanců a 45 % do 1000 zaměstnanců. Opravdu velké firmy mají zbytek. To nám ale neříká nic o tom, kolik seberou telefonů a jakou mají úspěšnost sběru. Ta je pro nás asi důležitější a z celkového počtu zapojených zaměstnanců dosahují firmy úspěšnosti 25 %, což nás velmi těší. Obecně ale lze říci, že menší firmy mají tuto úspěšnost větší, a to hlavně proto, že se celá akce lépe organizuje a interně komunikuje.
Existují v České Republice další podobné projekty?
Projektů je určitě více, ale každý se zaměřuje trochu jiným směrem. Naší ambicí je pokrýt veškeré subjekty. Nyní to jsou hlavně firmy, ale už nyní začínáme oslovovat školy, obce i širokou veřejnost. V celé této šíři se snažíme a zajišťujeme co nejlepší dostupnost, individuální řešení a podporujeme motivaci.
Spolupracujete s nimi nebo je vnímáte spíše jako konkurenci?
Každý kolektivní systém, který systém sběru organizuje, má velmi podobné cíle. Tedy z pohledu ochrany přírody určitě spolupracujeme a čím více takových snah bude, tak to bude jen dobře. Pro zlepšení nelichotivé statistiky sběru mobilů, která je odhadována na pouhých 3-6 %, je ale nutná spolupráce daleko širší. Musí se zapojit opravdu všichni, od zákonodárců, výrobců, prodejců, spotřebitelů až po konečné zpracovatele.
„Kovy budeme těžit dále, ale rozhodně je můžeme využít i opakovaně.” Jiří Šmejkal
Z jakého důvodu podle vás stále narůstá počet odpadních mobilních telefonů? Je to pouze o spotřebitelském přístupu uživatelů nebo se tento problém týká i kvality samotného produktu?
Důvodů je více, ale asi tím nejpodstatnějším je rostoucí kupní síla a obecně celkový spotřebitelský přístup k našemu okolí, který je ve společnosti nastolen. Proč tomu tak je, by bylo na delší rozhovor. Podstatné je, že každý jednotlivec toto může změnit. Stačí jen chtít změnit svoje zvyklosti. Například koupí telefonu, který bude mít vyměnitelnou baterii, abych po dvou letech neměnil celý mobil jen proto, že původní baterie nevydrží ani jeden den. Koneckonců, výrobci i prodejci se budou vždy řídit podle toho, co spotřebitel nakonec koupí.
Jak je po správné recyklaci naloženo se separovanými drahými kovy? Je možné je dále využít k jejich původnímu účelu?
Určitě ano a je to základem celé recyklace. Využít co nejvíce zdrojů, které tady před námi leží, a co nejdéle zachovat ty, které by musely být vytěženy.
Jakým způsobem se mohou škodlivé látky z telefonů při špatné recyklaci podepsat na životním prostředí či lidském zdraví?
Škodlivých látek je obecně v elektrozařízeních mnoho, a právě proto je nutné k tomuto druhu odpadu přistupovat velmi obezřetně, a hlavně ho odborně recyklovat. Pokud se zaměříme na mobilní telefony, velkým rizikem jsou určitě baterie, které obsahují mnoho škodlivých látek. Pokud skončí například nikl-kadmiová baterie v komunálním odpadu, tak opravdu malé množství kadmia může způsobit kontaminaci spodních vod, které se pak dostávají do celého potravního řetězce. Důsledkem jsou poruchy jater, ledvin, chudokrevnost, řídnutí kostí a mnoho dalších onemocnění.
Všichni z nás by měli chtít změnit současný stav a dívat se do budoucna udržitelně.” Jiří Šmejkal
Jak se k této problematice staví prodejci mobilních telefonů v České Republice? Snaží se na správné recyklaci participovat, nebo lze jejich přístup považovat za naprosto lhostejný?
Prodejci určitě plní veškeré zákonné normy a v některých případech se angažují i nad rámec těchto požadavků. Na druhou stranu celkové výsledky sběru nejsou dostačující, a tak je třeba se stále zlepšovat. To ale platí na všechny skupiny, které se celého řetězce účastní.
Recyklace odpadu je samozřejmě důležitá. Bylo by ovšem podle vás možné ji nějakým způsobem předejít a tento odpad redukovat?
Ano, je to možné. Bohužel tyto cesty prozatím nedávají ekonomicky i technologicky smysl nebo mají v praxi mnoho překážek. Pro nás je to další výzva. V této problematice určitě platí známé 4R, tedy 1. REDUCE (tzn. snížit produkci odpadních mobilů), 2. REUSE (opětovně použít to, co již někdo jiný za využitelné nepovažuje), 3. REPAIR (mobil opravit nebo použít na náhradní díly) a až na závěr RECYCLE (tzn. recyklovat).
Jaký je váš pohled do budoucna? Je prakticky možné vyrábět mobilní telefony z ekologického hlediska přijatelnější cestou, tzn. bez problematické těžby drahých kovů a čínské produkce?
Já jsem přesvědčený, že ano. Kovy budeme těžit dále, ale rozhodně je můžeme využít i opakovaně.
V jakém časovém horizontu?
Je to podobné jako u elektromobilů, kde všichni víme, že jde o správný směr, ale uvést ho do praxe trvá desetiletí. Nicméně se to děje, a to nám všem dává naději.
Jaký problém v současnosti tomuto vývoji primárně stojí v cestě?
Dle mě je to otázka finančního a celkového kurzu politiky výrobců, společností atd. Všichni z nás by měli chtít změnit současný stav a dívat se do budoucna udržitelně, což jsou známé proklamace, k jejichž naplnění je ale složité se dostat. Opět tedy opakuji, jak je nutné spolupracovat na všech úrovních a že i každý z nás může ovlivnit to, kam se budeme ubírat.
Lze již nyní sledovat v tomto ohledu u některých výrobců výraznější posun?
Inspirací může být projekt tzv. Fairphone, resp. modulárních telefonů, kde je největší překážkou cena. Každopádně má i mnoho příznivců a před sebou velké plány, což nám dává jasný signál, že to jde.
A naopak, lze poukázat na určité značky či typy mobilních telefonů, které v kontejnerech končí častěji než ostatní?
Nyní jsou to logicky ty v minulosti nejprodávanější. Pokud byla otázka směřována tak, jestli jsou některé telefony více poruchové a tím se víc dostávají k recyklaci, tak zde se dá určitě vypozorovat přímá úměra s cenou, kde velmi levné telefony mají mizerné zpracování, komponenty, parametry a tím i krátkou životnost. Problémy se v tomto ohledu nevyhnou ani velkým výrobcům, jak ukazují některé případy poslední doby.